Basketbal patří k nejoblíbenějším sportům v USA a poměrně často se mu věnují i členové klubů v Německu. Důvodem je zejména to, že k jeho provozování není kromě halové obuvi potřeba žádná další výbava. Díky rychlosti hry vzniká velké množství bodů a tím pádem i spousta akce. Vzhledem k celosvětovému rozšíření tohoto sportu se však pravidla hry v různých zemích mohou mírně lišit. V tomto článku se zaměřuji především na pravidla platná v německých basketbalových ligách, zmíním však také nejdůležitější rozdíly oproti americké profesionální lize (NBA).
Hřiště
Basketbal se většinou hraje v hale na obdélníkovém hřišti. To je ohraničeno základními čarami na obou koncích hřiště a postranními čarami. Na obou koncích se navíc nachází 3,05 metru vysoký koš na desce, přes který lze získávat body. Přímo pod tímto košem se nachází takzvaný polokruh „no charging“ a také zóna včetně čáry pro trestné hody, jejíž význam vysvětlím později. Mimo tuto zónu se nachází tříbodová čára, ze které může útočník při střele za touto čárou na koš získat místo 2 bodů 3 body.
Zdroj: https://www.sportscourtdimensions.com/basketball/
Hráči
Každé družstvo nastupuje na hřiště s 5 aktivními hráči a smí mít aktivní kádr 12 hráčů. Ačkoli každý z těchto 5 hráčů v basketbalu slouží jak k útoku, tak k obraně, a má tedy víceméně stejné úkoly (skórovat a zabránit soupeřům ve skórování), rozděluje se tito hráči do různých rolí, resp. pozic. V basketbalovém týmu se většinou vyskytují následující pět pozic.
Hlavním organizátorem hry týmu je takzvaný point guard. Ten určuje herní akce a při útoku přenáší míč do soupeřovy poloviny. Je to v podstatě všestranný hráč, který sice musí umět zejména dobře vést míč a ovládat přesné přihrávky, ale v vhodných situacích také často sám skóruje s pomocí ostatních spoluhráčů.
Pro rozehrávače je jedním z prvních přihrávacích bodů takzvaný střelecký obránce. Ten je známý zejména svou přesností při střelbě z dálky, v určitých situacích však může převzít i roli rozehrávače.
Kromě střelce slouží také small forward pro útoky z dálky, je však většinou ještě atletičtější než shooting guard a může tak skórovat i přímými náběhy ke koši.
Kromě těchto tří spíše menších a rychlých hráčů jsou tu ještě dva silnější, kteří bodují zejména díky své výšce. power forward má přitom za úkol působit mezi zónou a tříbodovou čarou a takzvanými bloků (nazývaných také „picks“ nebo „screens“) uvolnit cestu k koši. Díky své atletické zdatnosti však může skórovat i sám, zejména přímo pod košem. Druhým z těchto větších a silnějších hráčů je center. Ten se obvykle nabízí k přihrávkám přímo pod košem a díky své síle a výšce se snaží právě tam skórovat.
Obvykle každý hráč brání také soupeře na stejné pozici (osobní obrana). Existuje však také takzvaná zónová obrana, při které jsou bránící hráči rozmístěni přímo v zóně a brání toho soupeře, který se nachází nejblíže.
Základní pravidla
Hraje se ve čtyřech čtvrtinách po 10 minutách (v NBA 12 minut). Pokud po poslední čtvrtině není vítěz, následují prodloužení po 5 minutách, dokud není vítěz určen. Mezi čtvrtinami a každým prodloužením je 2minutová přestávka, po druhé čtvrtině (v poločase) 10–15 minut v závislosti na lize. Pokud rozhodčí přeruší hru, čas se zastaví, takže při určení délky čtvrtiny se bere v úvahu pouze čistá hrací doba.
K pohybu míče je nutné driblovat, tedy opakovaně míč odrážet od podlahy. Po driblování smí hráč v držení míče provést ještě dva kontakty nohou s podlahou. K tomu se však musí nacházet v pohybu, protože tyto dva kontakty (jeden pro každou nohu) již provedl v klidu. Noha, kterou hráč s míčem naposledy v souladu s pravidly dotkl země, se nazývá opěrná noha. Zůstane-li tato noha pevně na zemi, smí hráč druhou nohou libovolně pohybovat po zemi (krok do hvězdy). Jakmile hráč přestane driblovat (stačí k tomu i pouhé vedení ruky pod míčem), nesmí již znovu driblovat. Toto porušení se označuje jako dvojité driblování . Žádný z hráčů navíc nesmí míč úmyslně hrát nohou. Pokud tým poruší některou z uvedených pravidel, přechází držení míče na druhý tým.
Útočící tým má na jeden útok 24 sekund. Těchto 24 sekund se restartuje, pokud se míč dotkne obruče, pokud soupeř hraje míč nohou (v tomto případě se časomíra resetuje na maximálně 14 sekund) nebo pokud se držení míče přenese na soupeřovo družstvo. Útočící tým musí během 8 sekund dostat míč do soupeřovy poloviny, přičemž z soupeřovy poloviny již nesmí být míč přihrán ani přenesen zpět do vlastní poloviny (zpětná hra). Kromě toho smí útočící hráč setrvat v soupeřově zóně maximálně 3 sekundy (i bez držení míče) a nesmí držet míč v rukou déle než 5 sekund bez provedení akce (driblování, střela, přihrávka). Toto pravidlo 5 sekund platí také při vhazování mimo hřiště, které provádí jeden tým, pokud se hráč druhého týmu s míčem nachází mimo základní nebo postranní čáru nebo pokud se míč dotkne země mimo tyto čáry. Poruší-li útočící tým některou z těchto sekundových pravidel, dochází ke změně držení míče.
Pravidlem, které je relevantní spíše ve vyšších ligách, je navíc tzv. goaltending. Toto pravidlo stanoví, že bránící tým se nesmí dotknout míče při střeleckém pokusu útočícího týmu, pokud se míč nachází ve fázi klesání nebo již dopadl na desku za košem a existuje možnost, že míč ještě vletí do koše. Porušení tohoto pravidla se trestá uznáním koše pro útočící tým.
V basketbalu samozřejmě dochází i k faulům na jiné hráče. Rozlišují se osobní (technické), nesportovní a diskvalifikační fauly. Osobní fauly se vztahují na jednotlivé hráče (včetně trenéra) a jsou odpískány, pokud hráč drží soupeře, strká do něj, srazí ho nebo se jinak (spíše neúmyslně) chová příliš fyzicky. Za osobní faul se považuje i nadávání (často ze strany trenéra) nebo rušení soupeře při střelbě gesty a mimikou. Pokud hráč v zápase obdrží 5 osobních faulů, nesmí se již dále účastnit probíhajícího zápasu. Dva technické nebo osobní fauly proti trenérovi, případně jeden technický faul proti trenérovi a dva proti hráčům na lavičce, nebo dokonce tři proti hráčům na lavičce, vedou v tomto případě k diskvalifikaci trenéra. Pokud je fyzický kontakt úmyslný a velmi tvrdý, může být hráči udělen nesportovní faul. Pokud je však při faulu dokonce akceptováno vážné zranění soupeře nebo je projevena velmi hrubá nesportovnost, může být hráči udělen i diskvalifikační faul. Dva nesportovní fauly nebo jeden diskvalifikační faul hráče vedou k jeho diskvalifikaci pro probíhající zápas. Je-li hráč faulován při pokusu o střelu, získá určitý počet trestných hodů (viz následující odstavec). Faul bez pokusu o střelu vede k vhazování míče týmem, který má míč, na postranní čáře, pokud již nebylo faulujícímu týmu v aktuální čtvrtině uděleno více než 4 fauly. V takovém případě obdrží faulovaný hráč dva trestné hody. Podrobnější pravidla týkající se faulů v basketbalu si můžete přečíst zde .
Získávání bodů
Pokud útočící tým v běžném průběhu hry vstřelí koš z oblasti uvnitř tříbodové čáry, získává za něj 2 body; z oblasti mimo tříbodovou čáru 3 body. Pokud je hráč při pokusu o střelu faulován, získá dva trestné hody z trestné čáry, respektive tři hody, pokud se pokus o střelu odehrál mimo tříbodovou čáru. Je-li pokus o střelu i přes faul úspěšný, body za tento koš se započítávají a střelec má navíc jeden, resp. dva (v případě střely mimo tříbodovou čáru) trestné hody.
Začátek zápasu
Basketbalový zápas začíná vhazováním míče. Rozhodčí při tom hodí míč do výšky na středové čáře mezi dvěma soupeřícími hráči. Oba soupeřící hráči se snaží dostat míč ke svým spoluhráčům. Tým, který míč po tomto vhazování získá, může okamžitě zahájit útok. V následujících čtvrtinách se pak držení míče střídá mezi oběma týmy.
Závěr
Existuje nejrůznější varianty basketbalu. Zvláště populární je také takzvaný streetball. Ten se často hraje ve formátu 3 na 3 na jediný koš s upravenými pravidly. Základy popsané v tomto článku se vztahují k běžnému basketbalu ve formátu 5 na 5 na dva koše.
Doufám, že jsme ti přiblížili nejdůležitější základy tohoto sportu a že si ho prostě sám vyzkoušíš. Pokud se ti zalíbí, doporučujeme zejména Landsberský streetballový turnaj, kde se můžeš v tomto sportu utkat s ostatními hráči.
